K otázce národa a jeho původu se již napsalo mnoho. Teorii, že je národ nedávným vynálezem, výtvorem moderního administrativního státu, patrně jako první formuloval Lord Acton. Autoři ze všech částí politického spektra podporovali různé verze tohoto postoje a argumentovali, že národy jsou byrokratickým vynálezem, vedlejším produktem „tiskového kapitalismu” (Benedict Anderson), koloniální správy či byrokratických potřeb moderní vlády. Ernest Gellner zašel dokonce tak daleko, že popsal nacionalismus jako filozofii knihy: jako nástroj, jímž se noví byrokraté snažili legitimizovat svou vládu v post-osvícenské Evropě obhajobou souladu mezi lidmi a vzdělanými intelektuály, kteří jsou jako jediní způsobilí těmto lidem vládnout. Levicoví (Eric Hobsbawm, Benedict Anderson) i pravicoví (Kenneth Minogue, Elie Kedourie) myslitelé se shodli v mnoha bodech; výslednou představu pak lze vhodně sumarizovat úslovím, že národ je charakteristicky moderní formou společenství, jejíž vznik je neoddělitelný od kultury psaného slova. Radikálové využívají tohoto faktu k tvrzení, že národy jsou pomíjivé a že nemají žádné Bohem dané právo na existenci či přirozenou legitimitu, zatímco konzervativci jej užívají, aby tvrdili přesný opak, totiž že existence národnosti je úspěchem, „vítězstvím” pořádku, který je jak stálejší, tak otevřenější než dávná společenství víry či kmenové atavismy, které národ nahrazuje.
Tyto argumenty jsou komplikované a náročné. Mají však velký význam pro současné dění a je důležité k nim zaujmout stanovisko. Řekne-li se, že národy jsou umělé komunity, pak bychom si měli být vědomi, že existují dva druhy společenských výtvorů: ty, které jsou výsledkem nějakého rozhodnutí, kupříkladu jako když dva lidé vstoupí do partnerství, a ty, které vznikají působením „neviditelné ruky”, tedy z rozhodnutí, která je žádným způsobem neiniciovala. Instituce vzniklé pomocí neviditelné ruky se vyznačují spontánností a přirozeností, které mohou chybět u institucí přímo navržených. Národy jsou spontánními vedlejšími produkty sociální interakce. Dokonce, i když se při budování národa jedná o vědomá rozhodnutí, výsledek bude záviset na neviditelné ruce.
Národy jsou složeny ze sousedů, jinými slovy z lidí, kteří sdílejí nějaké území. A proto je potřebná územní správa. Ta vyžaduje legislativu, a tedy i politický proces. Tento proces přeměňuje sdílené území na sdílenou identitu. A tato identita je národní stát. Stručně si shrňme americkou historii: lidé se společně usazovali, řešili své konflikty pomocí zákonů, přičemž tyto zákony si sami utvářeli, a během tohoto vývoje se začali vymezovat jako „my”, lidé, jejichž společným jměním je země a její zákon.
Proces „neviditelné ruky”, který tak názorně podal Adam Smith, závisí na legálním a institucionálním rámci a je jím i skrytě řízen. Například za vlády zákona ničím neomezované interakce mezi jednotlivci vyústí v tržní hospodářství. V právním vakuu postkomunistického Ruska však takové neomezované interakce mezi jednotlivci vedly ke vzniku příkazové ekonomiky ovládané gangstery. Obdobně ona neviditelná ruka, která dala vzniknout národu, byla na každém kroku usměrňována územně definovaným právem. Jak ukázal Maitland a jiní, byl tento „zákon země” důležitou hybnou silou anglické historie. A právě skrze tento proces, ve kterém se propojují území a zákon, se utváří opravdová národní loajalita.
Autor je anglický filozof.
Text je ukážkou z knihy O potřebnosti národů, ktorú v českom preklade nedávno vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK, Brno, 2011) a môžete si ju objednať tu.
Článok bol publikovaný v Konzervatívnych listoch 12/2011.
