Chtěla bych však zde přítomným říci ještě jednu věc: ideje intelektuálů, jakkoliv mohou být oslnivé, samy o sobě nemají žádný faktický efekt, pokud se nenajdou odvážní politici, kteří jsou ochotni svádět zápas o jejich prosazování v praxi. Obávám se, že bylo nutné, abych učinila poněkud útočnou poznámku v tomto smyslu při večeři pořádané představiteli britských intelektuálních kruhů, kde byl význam činnosti politiků bagatelizován a důležitost myšlenek intelektuálů a jejich vliv byly vyzdvihovány jako střed, kolem něhož se otáčí veškeré dění světa. Byla jsem nucena jim připomenout, že ač je to kohout, který kokrhá, vejce klade slepice.

Článok amerického sociológa a politológa Clintona Rossitera, je zaujímavý aj ako určitá sebareflexia konzervatívneho vedomia (autor je konzervatívec-tradicionalista), aj ako príspevok, poskytujúci plastický obraz spoločenského prúdu, zohrávajúceho veľkú úlohu v politickom a ekonomickom živote modernej spoločnosti. Skutočnosť, že Clinton Rossiter pri formulovaí jednotlivých pojmov vychádzal zo skúseností západných krajín s rozvinutým systémom politického pluralizmu, vôbec nebráni aplikácii jeho záverov aj v podmienkach našej spoločnosti, ktorej radikálna transformácia je sprevádzaná konštituovaním modernej politickej scény.

Konzervativismus měl vždy určitou „teorii“, jenže právě nikoli vševysvětlující, racionalistickou, abstraktní; dnes má na své straně teorie, jako je teorie chování, sociobiologie, filozofická antropologie a filozofie potýkající se kriticky s modernou. A jako pouze protiliberální nebo protidemokratický nelze konzervativismus nakonec také pochopit.

Druhé číslo prináša úvahy o problémoch slovenskej ústavy, zahraničnej i sociálnej politiky na Slovensku a diskusiu k téme, či je možný konzervativizmus bez Boha.

Nosnou témou prvého čísla sú úvahy o konzervativizme a o jeho zakotvení v slovenskej spoločnosti.