Pokud máte hodně peněz, kupte sto výtisků této knihy, jeden si přečtěte a ostatní rozdejte známým. Pokud máte málo peněz, kupte deset výtisků této knihy, jeden přečtěte a ostatní darujte přátelům. Pokud nemáte peníze žádné, prodejte ledvinu a kupte si tuto knihu. Přečtěte ji. Je to nejlepší kniha s politickým obsahem za posledních mnoho let. Čte se jako thriller. Popisuje, jak prezident Ronald Reagan, papež Jan Pavel II. a premiérka Margaret Thatcherová regenerovali Západ, porazili komunismus a změnili svět.
John O’Sullivan je britsko-americký publicista, poradce a speachwriter Margaret Thatcherové v 80. letech, pak šéfredaktor amerického konzervativního časopisu National Review v letech 1990-97. Vypráví strhující příběh. Dnes si už málokdo pamatuje, v jak hluboké politické, ekonomické, morální a duchovní krizi byl Západ v 70. letech 20. století. Na jejich konci měl Sovětský svaz reálnou šanci na vítězství ve studené válce, v zápasu o svět. Znáte ten příběh: byly Atény a Sparta. Atény byla demokracie, Sparta militaristická oligarchie. Všichni víme, jak to dopadlo: Sparta zvítězila nad Aténami. Ve 20. století Amerika byly Atény a Sovětský svaz byl Sparta. Jak asi mohl ten zápas dopadnout? Stejně jako ten první: tvrdá militaristická říše zvítězí nad měkkou, rozhádanou demokracií.
A pak se objevili ti lidé. Jan Pavel II., nepředvídaný slovanský papež, dodal zotročeným národům za železnou oponou, především Polákům, odvahu. Proto bylo nutné zabít pastýře; Kreml a Lubjanka vydaly rozkazy. Na papeže byl spáchán atentát. V tu dobu byl Ronald Reagan, svými oponenty vždy podceňovaný, zvolen 40. prezidentem USA – a vzápětí byl na něj spáchán atentát. Prezident i papež byli ve vážném ohrožení života. Oba věřili, že byli Prozřetelností zachráněni pro úkol větší. Porazit komunismus. Přinést svobodu střední a východní Evropě.
Kniha vypráví, jak mezi Reaganem a Thatcherovou, a mezi Reaganem a Janem Pavlem II. existovalo hluboké partnerství. Vypráví o oživení západní ekonomiky Thatcherovou a Reaganem, o duchovním oživení katolické církve Janem Pavlem II., a především o politické a vojenské regeneraci Západu pro finální zúčtování s komunismem.
Vypráví taky o tom, jací to byli užiteční idioti, ti lidé z levicového „mírového“ hnutí na Západě v 80. letech. Vypráví o tom, jak Reaganova SDI (strategická obranná iniciativa, zárodek dnešní protiraketové obrany) byla klíčová pro porážku a rozpad Sovětského svazu – a o tom, jak se Jan Pavel II. nenechal pacifisty zatáhnout do opozice vůči ní.
Reagan byl prvním americkým presidentem, který s komunismem nechtěl koexistovat, nýbrž ho chtěl zničit. Chtěl přivést SSSR ke krachu skrze závody ve zbrojení, neboť s těmi zkostnatělé sovětské hospodářství nemohlo držet krok. Nejdůležitější byla v tomto smyslu SDI, neboť obdobný projekt by Sověti nebyli schopni financovat. Proto se Gorbačov odhodlal k hospodářské reformě; jinak by závody ve zbrojení prohrál. Tudíž perestrojka – hospodářská reforma. Ta si ale vyžadovala svobodu kritiky – tedy glasnosť. Jenže začne-li se tyranie jednou liberalizovat, stává se vnitřně zranitelnou. To byl i případ Sovětského svazu. Ronald Reagan jej zbrojením přinutil k reformám, a tedy i k následnému kolapsu.
To si uvědomovali mnozí: aparátčíci, kariéristé a nomenklatura v komunistických zemích, diktátoři v třetím světě, ale i prostí lidé v sovětském bloku. Jak se dívali na prezidenta a papeže a jak je poslouchali, napadalo je: že by přeci jen novodobé Atény nepodlehly? Že by nakonec nalezly dost síly zvítězit? Že by se „korelace sil“ definitivně obrátila v neprospěch Sparty?
Tak se i stalo. Teze, že krach komunismu byl nezbytný, je neudržitelná. Neefektivní režimy se udrží, jsou-li dostatečně brutální: dnešní Severní Korea či Stalinův Sovětský svaz v 30. letech. Avšak začne-li se nesvobodný režim reformovat, poleví-li v krutosti, může padnout. To byl případ sovětského bloku na konci 80. let. Co však bylo příčinou touhy vládců po vnitřních reformách? Vnější tlak Západu, eskalace mezinárodního napětí a závody ve zbrojení. V 70. letech Sověti neměli žádný důvod k reformám, neboť nikdo je zvnějšku neohrožoval; v 80. letech měli důvod k reformám velký, neboť vnější tlak byl značný. Tedy zásluhu na pádu Sovětského svazu měla správná politika Západu v 80. letech.
V první lize této politiky stáli dva lidé: Ronald Reagan a Jan Pavel II. John O’Sullivan jako britský patriot k nim sice přidal i Margaret Thatcherovou, ale při vší úctě k ní, pokud jde o pád komunismu, ona byla v lize druhé, byť tou nejlepší v ní. V první lize však byli a tudíž na pádu komunismu největší zásluhu měli papež a prezident (a neměli bychom zapomenout na ty, kdo prezidentovi pomáhali: Cap Weinberger, Bill Clark, Bill Casey a další.)
Reagan, Wojtyla, Thatcherová. Již umřeli, anebo jsou v ústraní. Obři heroického věku konce 20. století. Posílili Západ politicky, ekonomicky a částečně i duchovně. Přesto jeden úkol zůstal nenaplněn; byl předán generacím dalším: Západ je stále duchovně a morálně vyprázdněn. Nenalezne-li opět svou duši, vítězství ve studené válce se posledku ukáže jako zbytečné a marné. Ale jak říkám, to je už úkol pro generaci další. Prezident, papež, premiérka, vy jste svou práci odvedli dobře.
Autor je riaditeľ Občanského institutu, Praha.
Písané pre Konzervatívne listy a denník MF Dnes.
John O’Sullivan bude ako hosť KI prednášať v Bratislave dňa 9. novembra 2007. Viac informácií o konaní tejto verejnej prednášky nájdete na webstránke KI tu.
Článok bol publikovaný v Konzervatívnych listoch 10/2007.
