„Ronald Reagan vyhrál studenou válku, aniž by vypálil jediný výstřel,“ řekla o něm Margaret Thatcherová. K tomu není co dodat. Porazil komunismus. Je našim osvoboditelem.
Po druhé světové válce v Americe vzniklo aktivní politické a intelektuální antikomunistické hnutí. Aktivním členem tohoto amerického antikomunistického hnutí byl i Ronald Reagan. Ve volební kampani v roce 1976 byl jediným presidentským kandidátem, který kritizoval politiku détente, t. j. politiku zmírňování napětí se Sovětským svazem a odzbrojování, neboť byl přesvědčen, že povede k posílení Sovětů. Řekl: „Détente – není to to, co panuje mezi farmářem a krocanem až do Dne díkuvzdání?“. To se ve druhé polovině 70. let potvrdilo, a tak byl Reagan v roce 1980 zvolen 40. presidentem Spojených států.
Ronald Reagan byl přesvědčen, že společnost, v níž jsou lidé svobodní a vládnou si sami, je neskonale nadřazená totalitarismu; a má být před ním nejen bráněna, nýbrž sama se má zasloužit o posunutí hranic svobody ve světě. Byl vůbec prvním americkým presidentem, který uplatnil strategii osvobozování. Nehodlal svobodný svět pouze bránit, nýbrž přešel do protiútoku. Nechtěl s komunismem koexistovat, nýbrž ho chtěl zničit.
O jeho vztahu k této tyranské ideologii nejlépe svědčí jeho vlastní slova: „Západ odbyde komunismus jako nějakou bizarní kapitolu lidských dějin, jejíž poslední stránky právě teď píšeme.“ (1981) „Karl Marx měl v určitém ironickém smyslu pravdu. Dnes jsme svědky velké revoluční krize – krize, v níž jsou požadavky ekonomického řádu v přímém rozporu s požadavky politického řádu. Ale k této krizi nedochází na svobodném, nemarxistickém Západě, nýbrž v domově marxismu-leninismu, v Sovětském svazu. Je to Sovětský svaz, který jde proti toku dějin tím, že upírá svým občanům lidskou svobodu a důstojnost… Postup svobody a demokracie odsune marxismus-leninismus na smetiště dějin, jako tam odsunul i jiné tyranie.“ (Projev v Britském parlamentu, 1982)
International Herald Tribune o něm napsal: „Jen ztěží lze být sofistikovaným Evropanem, a zároveň obdivovatelem Reagana.“Tedy sofistikovaným, ach tak! Nebo i jeho slavná řeč o říši zla v březnu 1983: „Buďme si vědomi toho, že pokud sovětští vládci hlásají nadřazenost státu, jeho všemocnost nad jednotlivcem a předpovídají jeho definitivní nadvládu nad všemi lidmi světa, jsou ohniskem zla v moderním světě… Naléhám na vás, abyste se vyvarovali pokušení ignorovat fakta dějin a agresivní tendence říše zla, považovat závody ve zbrojení za velké nedorozumění, a tudíž se stáhnout z boje mezi právem a bezprávím, dobrem a zlem.“ Panečku, to teprve začali relativisté, zbabělci a komunisté šílet!
Reagan se však odradit nenechal: v západní Evropě rozmístil rakety středního doletu Pershing 2, které kompenzovaly předtím rozmístěné sovětské rakety SS – 20. Embargem sabotoval výstavbu sovětského plynovodu do západní Evropy, čímž Sovětům přiškrtil hlavní přívod devíz. Odborový svaz Solidarita v Polsku tajně dostával materiální pomoc. A na periferii sovětské moci Reagan poskytoval přímou podporu guerillám bojujícím proti místním komunistickým režimům v Nikaragui, Angole, Kambodži a především v Afganistanu, kde sovětské válečné mašinérii citelně pustil žilou. V roce 1983 přímou vojenskou intervencí svrhl marxistický režim na Grenadě; do té doby komunismus pouze expandoval (každou zemi, které se zmocnil, si i podržel), Grenada byla prvním zvrácením tohoto trendu a prvním úspěchem strategie osvobozování.
Snad ze všeho nejdůležitější byl však Reaganův program protiraketové Strategické obranné iniciativy (SDI) – tzv. „hvězdných válek“ – který byl započat v roce 1983. SDI Sověty skutečně deprimovala. Právě pod jejím vlivem – v důsledku vědomí, že zkostnatělé plánované sovětské hospodářství by obdobný projekt nebylo schopno financovat – dospěl Gorbačov k přesvědčení, že sovětský systém musí zásadně reformovat. Uvědomil si, že v opačném případě závody ve zbrojení, které Sovětům vnutil Reagan, prohraje. Jeho prvotním motivem nebylo komunistický systém demontovat, nýbrž reformovat a tak posílit. Proto ta perestrojka – hospodářská reforma. Ta si ale vyžadovala svobodu kritiky – tedy glasnosť. Jenže problémem každé despocie, každého tyranského režimu, je to, že začne-li se jednou liberalizovat, stává se zranitelným a rozpadá se. To byl i případ Sovětského svazu. Ronald Reagan jej zbrojením přinutil k reformám, a tedy i k následnému kolapsu.
Teze, že ke krachu komunismu došlo pouze v důsledku jeho vnitřní hospodářské neefektivity, je neudržitelná. Nesmírně chudé režimy se udrží, jsou-li dostatečně brutální: to je příklad dnešní Severní Korey či Stalinova Sovětského svazu v 30. letech, kdy tam byl hladomor. Avšak začne-li se nesvobodný režim vnitřně reformovat, poleví-li v bezohlednosti a krutosti svých represí, může padnout. To byl případ sovětského bloku na konci 80. let. Co však bylo příčinou touhy vládců po vnitřních reformách? Vnější tlak Západu, eskalace mezinárodního napětí, přechod ke strategii osvobozování, a závody ve zbrojení. V 70. letech Sověti neměli žádný důvod k reformám, neboť nikdo je z vnějšku neohrožoval; v 80. letech měli důvod k reformám veliký, neboť vnější tlak byl značný. Zásluhu na osvobození střední Evropy – na našem osvobození – měl tedy Ronald Reagan, nikoli Gorbačov. Jedinou zásluhou Gorbačova bylo, že v kritické hodině se nerozhodl pro kolosální masakr lidí přirozeně toužících po svobodě, nýbrž raději akceptoval ústup ze střední Evropy; i když ještě i v březnu 1991 poslal do Vilniusu tanky, aby utopily v krvi volání Litevců po troše svobody.
Ronald Reagan byl antikomunistou slovem i skutkem, a to včetně slova humorného. Měl nevyčerpatelnou zásobu vtipů, jež rád při různých příležitostech vyprávěl – např. v den lidských práv 10. prosince 1986: „Jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií? Jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou.“ Nebo: „Jak poznáte komunistu? Je to někdo, kdo čte Marxe a Lenina. A jak poznáte antikomunistu? To je ten, kdo Marxe a Lenina chápe“ (1987). Ano, toto byl typický Reagan: člověk, který v roce 1987 stál u Brandenburské brány a vedle zdi, jež rozdělovala Berlín, a vyzývaje Gorbačova, utahoval si z něho: „Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu! Pane Gorbačove, zbořte tuto zeď!“ Deset měsíců poté, co Ronald Reagan opustil presidentský úřad, Berlínská zeď padla, a s ní i sovětské impérium. To je jeho zásluha a dědictví.
Co dodat o Ronaldu Reaganovi na závěr? Snad jednu historku: Před asi deseti lety potkal Ronalda Reagana jeden židovský emigrant z Ukrajiny, pozdravil ho a začal mu děkovat za svou svobodu a porážku komunismu. Reagan, již poznačen nemocí, nechápal, proč ho ten člověk zdraví, neboť už si nepamatoval, že kdysi byl presidentem. Zdvořile mu však odzdravil a řekl mu: „Bojovat proti komunismu, to je má práce.“ Ano, to byla jeho práce. Miliony dnes již svobodných lidských bytostí jsou mu za ni vděčny!
Autor je riaditeľ Občanského institutu v Prahe a poradca predsedu vlády Českej republiky.
Pôvodne uverejnené v publikácii Margaret Thatcherová a Ronald Reagan – politici svobody (CEVRO 2002).
Článok bol publikovaný v Konzervatívnych listoch 02/2011.
