Předseda europarlamentní frakce Evropských konzervativců a reformistů Jan Zahradil jednoznačně odmítl zavádění daně z finančních transakcí i stávající situaci, kdy země postižená dluhovou krizi nesmí opustit eurozónu. Vyslovil se i proti dalšímu přesunu pravomocí do Bruselu. Reagoval tak na “zprávu o stavu Unie”, kterou ve Štrasburku přednes předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Ten naopak požadoval novou celoevropskou smlouvu, která by dále oslabila postavení členských států.
“Pane předsedo, já k Vám cítím velké sympatie, protože myslím, že si uvědomujete vážnost situace. Zároveň ale přiznávám, že nesdílím vaše názory, nebo mnohé z nich. Souhlasím, že fiskální konsolidace, omezení veřejných výdajů a úsporné hospodaření jsou velice důležité věci, protože trhy jsou velice citlivé a momentálně neodpouštějí žádné chyby. Nicméně dobrý záměr nestačí. Evropská měna byla zavedena ve státech s různým stupněm vývoje, s různými životními standardy, s různým HDP na hlavu a s různou úrovní konkurenceschopnosti. A byla zavedena pouze z politických a ideologických důvodů. Euro mělo sloužit jako nástroj další integrace, ne primárně jako jednotná měna. A to není v pořádku.”
“Pak přišel nedostatek disciplíny, příliš vysoké veřejné výdaje, a to dovedlo některé státy až na samou hranici kolapsu. Nyní jsme v situaci, kdy státy nemohou svou měnu devalvovat, aby se s krizí vyrovnaly, protože jako členové eurozóny k tomu nemají povolení. To znamená, že jediné možné řešení představuje buď podpora a ještě další podpora, ať už jí říkáme jakkoli, a nebo proměna monetární unie v unii fiskální a tím pádem v mrtvou dluhovou unii. Logika, že naše dluhy zaplatí někdo jiný, je nutným prvním krokem, a druhý nutný krok je odevzdání moci z národních států na úroveň EU. Bude se to líbit Evropanům? Podpoří to proevropské myšlení ve členských státech? Pokud si někdo myslí, že ano, nemá pravdu. Mohu vám říci, že v mé vlastní zemi nedávný průzkum prokázal, že sedmdesát pět procent lidí je proti přistoupení k euru. Myslíte, že je to opravdu výsledek nějaké protievropské propagandy? Ne, to je výsledek průzkumu názorů lidí, kteří se dívají kolem sebe a přemýšlejí. A oni zkrátka myšlenku společné měny vůbec nepodporují.”
“A já se vás, pane předsedo, ptám: dovedete si představit, že by nastala situace, kdy jediné řešení stávajícího problému bude to, že jeden nebo více členů bude muset monetární unii opustit? A za další: uznal byste, že některé další státy, nečlenové eurozóny, by mohly ještě přehodnotit svůj závazek přistoupení k eurozóně? Abychom si špatně nerozuměli: to by neznamenalo pád eura, který si nikdo z nás nepřeje. Naopak právě mentalita “euro za každou cenu” je přesně tím, co může společnou měnu nakonec zničit.” “Pokud dojde k redukci eurozóny, bude to možná politická katastrofa pro ty, kteří do myšlenky Spojených států evropských investovali obrovský politický kapitál – ale to je jejich problém.”
“Pane předsedo, já s vámi souhlasím, když říkáte, že je potřeba posílit konkurenceschopnost, dokončit jednotný trh a sjednotit právní základy. A věřte mi, že v rámci starého evropského rámce se toto nikomu nepodařilo. Pánové Schuman nebo Monnet byli jistě schopní, ale jejich ideje jsou padesát let staré, tak prosím: přestaňme přemýšlet tak, jak přemýšleli oni. Protože nyní – bohužel pro vás, pane předsedo – nemáte vůbec na výběr mezi špatnými a ještě horšími řešeními. Jedno takové ještě horší řešení je vámi navrhované zdanění finančních transakcí. To zní velice pěkně, nějaký malý poplateček za finanční transakce, ale ve skutečnosti to povede k jedinému výsledku: finanční instituce přehodnotí své působiště a opustí území Evropy a oslabí naši ekonomiku.”
“Potřebujeme nové paradigma pro 21. století a bohužel nevidím velkou naději, že by toto nové paradigma vzniklo na půdě tohoto parlamentu. Čím déle tu jsem, tím více mám pocit, že tento parlament je spíše součástí problému, než součástí řešení. Je mi to líto, a je mi líto i situace, v jaké se, pane předsedo nacházíte – přesto vám přeji hodně štěstí.”
Autor je předseda europarlamentní frakce Evropských konzervativců a reformistů a předseda Aliance evropských konzervativců a reformistů.
Projev zazněl v Evropském parlamentu v Štrasburku dne 28. září 2011.
Článok bol publikovaný v Konzervatívnych listoch 10/2011.
