Euro v Česku: ano, či ne?

Titul publikace Euro v Česku: ano, či ne? může leckomu v době, kdy se v eurozóně hraje o její vlastní přežití, připadat nepatřičný. Faktem ale zůstává, že Česká republika je i nadále „státem, na který se vztahuje výjimka“ a právní závazek přijmout euro, který na sebe Česko vzalo vstupem do Evropské unie, trvá. Přestože oblast s jednotnou evropskou měnou se v posledních letech v důsledku finanční, hospodářské a dluhové krize proměnila a všechny tyto změny měly jediného relevantního společného jmenovatele – regulaci.

Sborník otevírá text Stanislavy Janáčkové shrnující a objasňující českou pozici k zavedení společné evropské měny. Autorka tvrdí, že vývoj posledních let dal České republice, která byla ve svém opatrném přístupu k euru „možná vnímána jako nejpesimističtější“, zapravdu, a konstatuje, že současné změny formálních i reálných pravidel fungování eurozóny jasně prokazují, že „tato měnová unie není tou, do které jsme se v roce 2004 zavázali vstoupit“. Proto je podle ní „závažnou otázkou, zda náš závazek – jednou v budoucnu euro přijmout – vůbec platí“.

Peter Gonda přináší podrobnou analýzu situace na Slovensku, a to jak před vstupem země do eurozóny, tak po více než čtyřech letech jejího členství v „evropském měnovém experimentu“. Autor přesvědčivě argumentuje, že společná evropská měna Slovensku přinesla jen minimální výnosy a „vyšší a rostoucí dodatečné náklady“, což by mělo být pro rozhodování o euru v Česku i dalších státech EU s vlastní národní měnou dostatečným mementem.

Ivan Kuhn oba uvedené příspěvky doplňuje rozborem názorů Slováků a Čechů na přijetí eura a vysvětluje, proč jsou odlišné. Jedním z důvodů je podle autora i skutečnost, že v postojích Slováků se dodnes odrážejí dvě negativní zkušenosti s vlastní měnou – devalvace po rozpadu Československa a zavedení plovoucího kurzu v roce 1998. I proto se z nich stali „jedni z největších podporovatelů eura v rámci Evropské unie“.

Martin Slaný flexibilní režimy měnových kurzů navzdory interpretaci, která obstála na Slovensku, hájí a tvrdí, že česká koruna v průběhu finanční a hospodářské krize let 2008–2009 obstála právě díky absenci fixního kurzu vůči euru. Ten byl „destabilizujícím faktorem, který přispěl k růstu (nejen vnější) makroekonomické nerovnováhy“. Podle autora vedla v zemích eurozóny „neschopnost zvýšit reálné úrokové sazby nebo zhodnotit domácí měnu k inflačním tlakům, růstu mezd a ztrátě konkurenceschopnosti“.

Závěrečný text z pera Miroslava Cvrčka přináší nevšední úvahu na téma, co je to (měnová) stabilita a zda je žádoucí, jak často tvrdí i zastánci brzkého vstupu Česka do eurozóny. Autor tento názor nesdílí. Naopak poněkud ironicky konstatuje, že „značnou nestabilitu do kalkulací přínosů a nákladů vstupu do eurozóny vnášejí stabilizační balíčky“.

Autor je analytik Centra pro studium demokracie a kultury (CDK) a šéfredaktor Revue Politika.

Ondřej Krutílek (ed.): Euro v Česku. Ano, či ne?