Společenská smlouva v době pandemie
Když vloni před Vánoci vycházely články o neznámém novém viru kdesi v Číně, většina z nás jim nevěnovala větší pozornost než obvyklým dramatům svých vlastních životů. O téměř rok později ty kusé zprávy ze druhé stránky vyhledávačů diktují běh našich každodenních životů. Podle WHO prošlo nákazou již přes 53 milionů lidí a 1,3 milionu jí podlehlo. To je sice desetkrát méně nakažených a 13 až 38krát méně mrtvých než v případě španělské chřipky, která poznamenala druhou dekádu minulého století – přesto, je to jen tolikrát méně. Vedli jsme více či méně spokojenou existenci na konci dějin a teď se vracíme zpět a jsme konfrontování s řadou nepříjemných otázek, které stojí přímo u podstaty našeho způsobu života. Jejich úspěšné zodpovězení ovlivní, jestli nám bude dovoleno se k němu i vrátit.
Populárním konceptem našeho čím dál komplexnějšího světa se stává resilience – byla jím již v době před covidem, ale jeho nástup věci ještě uspíšil. Resilience je schopnost ustát krizi a adaptovat se tak, aby ta příští nedopadla se stejně zničující silou. Je možné představit si ji jako pružnost, schopnost organismu či systému přizpůsobovat se, a přitom ochraňovat to, co je pro něj klíčové. A to nás přivádí k zásadní otázce: co to je, co během pandemie ochraňujeme, co je pro nás klíčové? A nemám teď na mysli samozřejmé přání udržet sebe a své blízké naživu a v bezpečí. K čemu se jako společnost chceme vrátit?
Rok 2020 přinesl obrovský externí šok nejen do světové ekonomiky, ale i do našich každodenních životů a pravidel, která je limitují. Nosíme masky. Pracujeme z domova. Čelíme nejistotě, vlastnímu vzteku i strachu. Většina z nás se podřizuje více či méně dobrovolně s myšlenkou na to, že musíme být zodpovědní, že malé omezení našeho pohodlí může jiným zachránit život. Přijímáme bezprecedentní zásahy do vlastních životů ospravedlněné argumentem, že zoufalé časy si žádají zoufalá řešení a že v situaci, jako je tato, je třeba myslet na celek.
Následující řádky si nekladou za cíl najít odpověď na to, zda je takové obětování dobře či špatně. Takových hlasů zaznívá v dnešních dnech až příliš, a to ze všech myslitelných názorových táborů. Klade si jinou otázku: jak daleko může zajít překračování hranic, přijímání zoufalých řešení vhodných pro zoufalou dobu, aniž by to ovlivnilo to zásadní, co nás jako společnost drží pohromadě?
Vraťme se ještě krátce k resilienci. V posledních měsících jsme byli jejím svědky mnohokrát: od improvizovaných koncertů na balkonech karanténou zasažených italských měst přes izraelského prezidenta předčítajícího na kameru dětem pohádky až po přesun většiny pracovního i kulturního života do online prostoru. Ta nejdůležitější je resilience v oblasti hodnot – adaptace a ochrana nepsané společenské smlouvy mezi státem a občany.
I v době krize naše společnost stojí především na lidských právech, nikoliv povinnostech. Pandemie má své náklady, ale příliš často je neúměrně (či přímo neúnosně) nesou ti, kteří jsou ve společnosti nejslabší – přestože právě v ochraně společenské soudržnosti, více než v čemkoliv jiném, musíme být resilientní. Žijeme možná v bezprecedentní době, některé hranice však ani ve jménu mimořádné situace nesmíme překračovat.
Zoufalé časy a zoufalá řešení
Začátek letošního roku si většina z nás nejspíš bude pamatovat až do smrti: 11. ledna oznamuje Čína prvního mrtvého s neznámým virovým onemocněním, které se začalo objevovat v předchozím měsíci. O dva dny později je první nakažený evidován i v Thajsku. 30. ledna WHO prohlašuje COVID-19 za „ohrožení světového zdraví“, zatímco čínská provincie Hubei putuje do karantény. Na přelomu ledna a února už jsou zaznamenány případy v dalších asijských zemích, stejně jako v Evropě a v Severní Americe. Čína hlásí tři stovky mrtvých. Koncem února začínají lidé umírat i v Evropě, jako první v Itálii. 11. března WHO nemoc prohlašuje za pandemii, o čtyři dny později česká vláda v čele s vicepremiérem v ikonické červené mikině posílá zemi do lockdownu. Denní počty nakažených v mnoha zemích včetně těch s nejmodernějším zdravotnictvím stoupají brzy do tisíců, počty mrtvých do stovek. Zoufalé časy si žádají zoufalá řešení.
Selský rozum napadne a vědecké studie potvrdí, že klíčový je v takové situaci státní zásah a zavedení ochranných opatření „shora“. Lockdown a social distancing musejí být důsledně dodržovány, aby byly účinné. Odpověď vlád na pandemii měla a má vliv na to, jaký bude mít nemoc v zemi průběh a kolik mrtvých za sebou zanechá. Na ochranu společnosti a lidských životů bylo třeba jednat. Časy byly zoufalé a občas se zdálo, že hranice toho, co má státní moc povoleno dělat, jedna za druhou padají. Ne vždy to bylo špatně. Jsou však případy, nad kterými se musíme zamyslet.
Amnesty International již na konci března varovala před ohrožením, které může pandemie představovat pro ochranu lidských práv. Zdůraznila, co občané mohou od svých vlád požadovat: právo na zdraví, právo na přístup k informacím, právo na bezpečnou práci a důstojné podmínky k životu. Ta nejenže zaručují národní legislativy, ale hlásí se k nim i Všeobecná deklarace lidských práv. Přesto jsme v průběhu roku byli mnohokrát svědky jejich porušování. K těm nejvážnějším patří masivní narušování soukromí, špatná ekonomická situace některých skupin a globální krize školství.
Covid a ochrana soukromí
Článek 12 Všeobecné deklarace lidských práv nám říká, že „nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence“. Diskuze o právu na soukromí se v éře internetu, sociálních médií a čím dál sofistikovanějších způsobů shromažďování osobních informací vedla již dávno před vypuknutím pandemie – ale potřeba zastavit šíření bez nutnosti uvalování zatěžujících celoplošných opatření vložila trumf do rukou zastánců intenzivnějšího využívání některých kontroverzních nástrojů.
Čína, enfant terrible globální lidskoprávní scény, tuto příležitost využila bezezbytku. Jak uvádí June Ko, redaktorka Amnesty International, běžným jevem se v Číně stala nutnost prokázat se při cestách vlakem, městskou hromadnou dopravou či při vstupu do některých rezidenčních zón seznamem regionů, které dotyčný v poslední době navštívil. Jiné aplikace se silnou státní kontrolou jako WeChat a Alipay pak označují uživatele zelenou, oranžovou či červenou barvou podle rizika infekčnosti či jsou schopny sledovat jejich polohu v hromadné dopravě „s přesností na tři řady“. Takovéto praktiky, především je-li povinnost nainstalovat si aplikaci nebo sdílet data vynucovaná, posunují zas o něco dál hranici digitální nesvobody a možnosti státní moci zasahovat do soukromí svých občanů. Omezování soukromí jde navíc ruku v ruce s cenzurou, potlačováním svobody slova a práva na přístup k informacím: jak v červnu uvedla Committee to Protect Journalists, čínské autority systematicky potlačovaly zprávy o šíření viru a nedostačujících reakcích místních autorit, zatýkaly žurnalisty a zatajovaly či zkreslovaly data týkající se nemoci.
Problém se však zdaleka netýká pouze Číny – znepokojivé příklady najdeme i mnohem blíže k domovu. V některých evropských zemích, jako je Velká Británie a Estonsko, se již od jara objevují návrhy na zavedení tzv. „imunitních pasů“ prokazujících, že jejich držitel podstoupil test na koronavirus a může mu být umožněno cestovat či např. zastávat určitý typ pracovních pozic. Přestože taková myšlenka není ve své podstatě špatná, staví nás před řadu otázek a potenciálních rizik: do jaké míry by takovéto pasy byly vyžadovány a s kým vším (od letištních úředníků po potenciální zaměstnavatele) bychom v konečném důsledku museli sdílet důvěrné informace týkající se našeho zdravotního stavu? A jaké by bylo riziko zneužití citlivých dat, pokud by testování a vydávání pasů prováděly soukromé firmy?
Nevyužívat v digitální éře nástroje, které nám mohou pomoci zmírnit dopady pandemie, je samozřejmě hloupost. Účel však nesmí světit prostředky. Jak upozorňuje deklaracez počátku dubna, pod níž je podepsána řada lidskoprávních organizací včetně Amnesty International a Human Rights Watch, digitální dohled uplatněný v boji s pandemií musí být v souladu se zákonem, transparentní, odpovídající situaci a jasně časově ohraničený. S nashromážděnými daty musí být zacházeno zodpovědným způsobem. Budoucí kroky vlád v tomto směru je proto třeba bedlivě sledovat – posunuté hranice digitální (ne)svobody by se jen velmi obtížně vracely zpět.
Ekonomické dopady pandemie
Ekonomická, společenská a kulturní práva patří mezi základní práva člověka. Právo na důstojné životní podmínky přiznává jak Všeobecná deklarace lidských práv, tak národní legislativy, a boj za ukončení světové chudoby je základním pilířem globální rozvojové agendy. Pandemie tomuto obtížně vymezitelnému a ještě obtížněji vymahatelnému druhu práv zasazuje těžkou ránu. Jaké jsou její dopady a proč přímo ohrožují základní hodnoty, které by naše společnost měla ochraňovat?
Červnová zpráva Světové banky shrnuje vyhlídky rozvojového světa v post-covidové budoucnosti jako neradostné: ekonomiky těchto zemí mají velké neformální sektory, které nejsou či z technických důvodů nemohou být předmětem balíčků státní podpory. Mnoho lidí žije v nevyhovujících podmínkách s nedostatkem čisté vody, bez zásob potravin umožňujících karanténu či rovnou bez stálé střechy nad hlavou. Vyhlídky ještě zhoršuje skutečnost, že ekonomiky rozvojových zemí často příliš spoléhají na jeden sektor, ať už je to turismus či export surovin, a jsou tak zranitelné v nastávající hospodářské krizi. S rostoucí stagnací a ekonomickou nerovností je situace více než dvou třetin světové populace, stejně jako jejich základní lidská práva, zásadně ohrožená.
To samé platí pro zranitelné skupiny ve vyspělých zemích. Studie Oxfordské univerzity z konce srpna analyzující potenciální efekty protipandemických opatření na platovou nerovnost a chudobu ukazuje, že v případě, že státy nezavedou žádná opatření na ochranu postižených skupin, riziko růstu nerovnosti je značné: očekávaný evropský průměr může být 5 až 12 %, růst Giniho koeficientu v průměru o 3,5 %. Pandemie tak může vést k čím dál výraznějšímu rozevírání ekonomických nůžek mezi úzkou skupinou zastávající kvalifikované, do home office módu přenositelné pozice, a lidmi na méně kvalifikovaných a hůře ohodnocených místech především ve službách, kteří vlivem opatření o práci či vlastní živnost přijdou.
Naložit ekonomické břemeno pandemie na záda nejchudším a nezranitelnějším částem společnosti jak v rozvinutých zemích, tak v zemích třetího světa, je možná snadné, zároveň však mimořádně nebezpečné. Sociální smír a alespoň relativní ekonomická rovnost jsou hlavním pilířem demokraticky fungující společnosti: je těžké cítit sounáležitost se společností, v níž někteří jezdí v Porsche, zatímco jiní přespávají na ulici. Historie nás učí, že čím víc se budou tyto rozdíly zvyšovat, tím horší to v konečném důsledku bude pro nás všechny. Ochrana ekonomicky zranitelných skupin a boj za „sklapnutí“ nůžek tak znamená přímou ochranu hodnot, které jsou pro nás jako společnost nejdůležitější.
Nová ztracená generace?
Zpráva UNICEF ze září minulého roku uvádí znepokojivé statistiky: 175 milionů dětí předškolního věku a 262 milionů dětí ve věku základní a střední školy stále nemá přístup ke vzdělání. Cílem UNICEF bylo do roku 2030 tuto situaci změnit a rozšířit řady těch, kteří usednou do školních lavic. Pandemie tomuto už tak ambicióznímu cíli staví do cesty nesmírné překážky, a navíc možná připraví o možnost vzdělávat se další miliony dětí a mladých lidí – podle údajů Světové banky uvěznila opatření spojená s kontrolou pandemie doma až 1 miliardu dětí. Co nám hrozí?
Pro rozvojové země platí, že vzdělání je cestou z chudoby – jak pro jednotlivce, tak pro jejich komunity. V rozvinutých zemích s extrémním důrazem na kvalifikaci pracovní síly je vzdělání, jeho délka a kvalita neméně důležité. Jak upozorňuje studie Světové banky, při „středním“ scénáři (kdy školy zůstanou zavřené 5 měsíců a návratnost za 1 rok vzdělání je 8 %) přijdou letos žáci globálně o 0,6 roku vzdělání a jejich celoživotní výdělky se sníží o více než 350 000 korun. Obavy jsou na místě i při pohledu na situaci v Česku: jak argumentuje studie CERGE-EI, pandemie může prohloubit nerovnosti ve vzdělání jak mezi žáky, tak mezi jednotlivými školami.
Všeobecná deklarace lidských práv říká, že každý má právo na vzdělání a že „vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám.“ Generace ve věku deseti až osmnácti let zažívá velmi těžký start. Škola pro mnohé znamená jedinou cestu ke změně životních vyhlídek, která se teď na neurčitě dlouhou dobu uzavírá. A i pro ty ostatní nejde jen o místo vzdělávání, ale o místo, kde se učí sociální dovednosti, navazují přátelství a kontakty, buduje sebevědomí, cíle a názory generace, která jednou zdědí svět. Většinu z toho online hodiny a samostudium jen těžko nahradí.
Ze všech negativních dopadů pandemie patří tento k nejzákeřnějším. Málokdo snad aktivně chce připravovat děti o vzdělání. Všichni si uvědomujeme, že situace je problematická. Pravděpodobně nikdo však v současnosti nedokáže přesně odhadnout rozsah onoho problému – to ukážou až následující roky a desetiletí. S daty a výzkumy, které máme, se však už teď můžeme shodnout, že nejmladší generaci, byť neradi, do menší či větší míry obíráme o jedno z jejích základních práv – s následky, které si potenciálně ponese po zbytek života.
Závěrem: pandemie jako příležitost
Jak daleko můžeme jako společnost zajít ve snaze ochránit se před pandemií, aniž bychom nenapravitelně nepoškodili základní hodnoty, které nás drží pohromadě? Co všechno vydrží naše společenská smlouva? A je vůbec možné být „hodnotově resilientní“?
Za tábor optimistů tvrdím, že to možné je. Pohledem do minulosti zjistíme, že lidstvo přežilo nepřežitelné a oklepalo se z katastrof a šoků již mnohokrát. Covid nebude výjimkou. V letošním roce jsme si volky nevolky zkusili, co to znamená dělat těžká rozhodnutí a muset si znovu začít klást existenciální otázky. Nikdo neví, jestli to nejhorší už máme za sebou, nebo se k němu teprve blížíme. Tak jako každý externí šok však pandemie přináší možnost hluboké změny – a na nás jako na společnosti je, jak se k ní postavíme a v jakou skutečnost tuto možnost proměníme.
Uplynulá dekáda se nesla ve znamení postupné eroze demokratických hodnot, které většina z nás považovala za nedotknutelné. Hranice se posouvaly dávno předtím, než se na tržnici ve Wuhanu objevil onen osudový netopýr. Teď, když se musíme vypořádat s následky, je ten pravý čas si hodnoty demokratické společnosti zase připomenout – a přivést je zpět k životu. Právě v nich totiž vždycky byla naše největší síla.
Helena Drdlová, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií
Použité zdroje:
Al Jazeera (20. 9. 2020). Timeline: How the new coronavirus spread. Al Jazeera. https://www.aljazeera.com/news/2020/9/20/timeline-how-the-new-coronavirus-spread
Anderson, R. M., Heesterbeek, H., Klinkenberg, D., & Hollingsworth, T. D. (2020). How will country-based mitigation measures influence the course of the COVID-19 epidemic? The Lancet, 10228, 931–934. https://doi.org/10.1016/s0140-6736(20)30567-5
Contributors to Wikimedia projects. (19. 3. 2003). Spanish flu – Wikipedia. Wikipedia, the Free Encyclopedia. https://en.wikipedia.org/wiki/Spanish_flu#cite_note-FOOTNOTETaubenbergerMorens2006-2
COVID-19: How human rights can help protect us. Amnesty International. https://www.amnesty.org/en/latest/news/2020/03/coronavirus-how-human-rights-help-protect-us/
Data journalists describe challenges of reporting on the true toll of COVID-19 – Committee to Protect Journalists. (14. 7. 2020). Committee to Protect Journalists. https://cpj.org/2020/07/data-journalists-describe-challenges-of-reporting-on-the-true-toll-of-covid-19/
Every child learns. UNICEF. https://www.unicef.org/reports/UNICEF-education-strategy-2019-2030
Global Economic Prospects. World Bank. https://www.worldbank.org/en/publication/global-economic-prospects
China’s COVID-19 countermeasures include restricting press freedom – Committee to Protect Journalists. (3. 6. 2020). Committee to Protect Journalists. https://cpj.org/2020/06/chinas-covid-19-countermeasures-include-restricting-press-freedom/
Immunity passport. Privacy International. https://privacyinternational.org/examples/immunity-passport
Imtyaz, A., Abid Haleem, & Javaid, M. (2020). Analysing governmental response to the COVID-19 pandemic. Journal of Oral Biology and Craniofacial Research, 4, 504–513. https://doi.org/10.1016/j.jobcr.2020.08.005
Joint Civil Society Statement: States use of digital surveillance technologies to fight pandemic must respect human rights (2. 4. 2020). Human Rights Watch. https://www.hrw.org/news/2020/04/02/joint-civil-society-statement-states-use-digital-surveillance-technologies-fight
Ko, J. (14. 4. 2020). The Chinese government used technology to get a grip on coronavirus – and take control of its people.The Independent. https://www.independent.co.uk/voices/coronavirus-china-technology-mass-surveillance-privacy-human-rights-a9463586.html
Meaker, M. Inside Britain’s race to create digital health passports. The Telegraph. https://www.telegraph.co.uk/technology/2020/10/17/inside-britains-race-create-digital-health-passports/
Palomino, J. C., Rodríguez, J. G., & Sebastian, R. (2020). Wage inequality and poverty effects of lockdown and social distancing in Europe. European Economic Review, 103564. https://doi.org/10.1016/j.euroecorev.2020.103564
Pandemie covid-19 a sociálně-ekonomické nerovnosti ve vzdělávání. IDEA – Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu. https://idea.cerge-ei.cz/vystupy/pandemie-covid-19-a-socialne-ekonomicke-nerovnosti-ve-vzdelavani
Simulating the Potential Impacts of the COVID-19 School Closures on Schooling and Learning Outcomes: A set of Global Estimates. World Bank. https://www.worldbank.org/en/topic/education/publication/simulating-potential-impacts-of-covid-19-school-closures-learning-outcomes-a-set-of-global-estimates
Timeline of WHO’s response to COVID-19. World Health Organization. https://www.who.int/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019/interactive-timeline#
Tomáš Petříček – Názory Aktuálně.cz. (15. 6. 2020). Aktuálně.cz. http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-petricek.php?itemid=37118
Webb, A. (2. 7. 2020). Coronavirus: How “immunity passports” could create an antibody elite – BBC News. BBC News. https://www.bbc.com/news/business-53082917
Weekly operational update on COVID-19 – 13 November 2020. World Health Organization. https://www.who.int/publications/m/item/weekly-operational-update-on-covid-19—13-november-2020
