Obhájci svobodné konstituční vlády z celé Evropy s nadějí upírají své zraky k České republice, protože zde by mohlo dojít k definitivnímu pohřbení nedemokratické a centralistické Lisabonské smlouvy, která byla odmítnuta v irském referendu.
Jaká je tedy situace? V poslanecké sněmovně smlouva prošla prvním čtením a po odeslání nové euroústavy k Ústavnímu soudu je další projednávání pozastaveno. Ve sněmovně má Lisabon podporu ČSSD, zelených, lidovců a většiny ODS. Proti smlouvě je 26 poslanců KSČM a několik statečných z ODS, jako jsou Jan Schwippel, Juraj Raninec, Vlastimil Tlustý, Alena Páralová, Eva Dundáčková, Miroslava Němcová či Aleš Rádl. To ale na zamítnutí smlouvy ve sněmovně zdaleka nestačí.
Rozhodne ODS v Senátu?
O něco slibnější je situace v Senátu. Ten není tolik vázaný na rozhodování koaliční vlády a na vedení ODS. Ze Senátu bylo také zasláno podání s otázkami k Ústavnímu soudu ohledně slučitelnosti reformní smlouvy s českou ústavou. Pokud má šanci být někde zamítnuta, tak je to v Senátu. Je třeba, aby se 33 senátorů zdrželo hlasování, nebo přímo hlasovalo proti smlouvě. ODS má nyní (stav k 16.10.2008, před senátními volbami) 41 senátorů a kdyby se vedení ODS nerozhodlo zradit program strany a národní zájmy, mohla být smlouva pohodlně zamítnuta v Senátu a nakonec i ve sněmovně.
Vůdcem senátního odporu vůči Lisabonu je Jaroslav Kubera z ODS. Naprosto otevřeně proti smlouvě dále vystupují senátoři ODS Jiří Oberfalzer, Jiří Pospíšil, Milan Bureš, Petr Pakosta a Daniela Filipiová. Osobně proti, aniž by to na veřejnosti příliš publikovali, jsou Miroslav Škaloud, Jaromír Volný a Luděk Sefzig. Podle mých informací by smlouvu nepodpořili ani nezávislé senátorky Liana Janáčková a Jana Juřenčáková, které rovněž volily za prezidenta Václava Klause.
Ze 3 komunistů se proti Lisabonské smlouvě vyslovil Eduard Matykiewicz, spíše pro ni Vlastimil Balín. Ten během prezidentské volby proti usnesení strany volil Jana Švejnara a v případě Lisabonu rovněž postupuje v rozporu s vedením KSČM. Rozhodující v Senátu bude tichá většina senátorů ODS. Podle mých informací většina soukromě tvrdí, že bude hlasovat proti, ale je otázkou, jak se zachovají, až přijde na lámání chleba. Důležité také bude, jak dopadnou doplňovací senátní volby, ve kterých obhajuje křeslo 9 senátorů ODS, z odpůrců smlouvy Volný a Škaloud (pozn. editora: ODS v senátních volbách získala jenom 3 mandáty). Z dalších kandidátů ODS jsou proti smlouvě podle mých zdrojů Miroslav Beneš, Vladimír Benák, Ivan Adamec, Jan Svoboda a Petr Duchoň.
Ústavní soud a změna ústavy?
Předseda Senátu z ODS Přemysl Sobotka mi řekl, že není jasné, kdy a zdali vůbec se bude Senát Lisabonskou smlouvou zabývat. Přislíbil, že dokud se Irsko nevysloví, co dál, neměl by Senát o Lisabonu hlasovat. Dále řekl, že nejpravděpodobněji bude v klubu volné hlasování. To je dobrá zpráva, ačkoli v žádném případě nelze vyloučit, že na senátory bude vyvíjen nátlak. Navíc prohlásil: „Ústava je „posvátná“ a přes ní podle mě nejede vlak.“ V případě, že by Ústavní soud tedy nalezl rozpory s českou ústavou, byla by šance, že by řada senátorů ODS potom nepodpořila smlouvu a ani změnu naší ústavy.
Podle mých informací je jistá naděje, že Ústavní soud rozhodne v neprospěch Lisabonské smlouvy. Něco podobného ostatně naznačil i premiér Mirek Topolánek. Ten by chtěl v případě takového nesouladu ústavu změnit. Dle mého zdroje již úředníci vlády na změně pracují.
Je důležité rovněž zdůraznit, že předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl, že soud se bude zabývat pouze konkrétními otázkami, které mu zaslal Senát, a ne smlouvou jako celkem. V případě, že by soud nenalezl problém v těch otázkách, které nadnesl Senát, můžou další otázky položit ostatní účastníci řízení, tedy prezident, sněmovna a vláda. Prolisabonská vláda a sněmovna tak pravděpodobně neučiní, ale téměř jistě by tak učinil prezident. Ratifikace by se tímto nadále oddálila.
Listina základních práv EU
Výbušnou v Česku se také může stát tzv. Listina základních práv EU (v původní verzi euroústavy zvaná Chartou), na níž je odkaz v Lisabonské smlouvě, podle které by sudetští Němci mohli na základě nediskriminace požadovat restituci majetku zabaveného na základě Benešových dekretů. Tímto nebezpečím se nejvíce zabývají europoslanci Vladimír Železný a Jana Bobošíková. Toto nebezpečí nevyloučil ani Jaroslav Kubera, europoslanci ODS Hynek Fajmon a Jan Zahradil, či Miloslav Ransdorf z KSČM. Podobné konsekvence by měla Listina základních práv EU pro Slovensko i v případě Maďarů.
Navíc podle Železného zatímco Lisabonská smlouva má charakter mezinárodní smlouvy, kterou jsou novelizovány základní smluvní akty EU, Listina základních práv EU je naopak právním předpisem, který je podřízen jinému mechanismu a zejména může být v České republice napaden zcela samostatnou procedurou, pokud se za ni postaví 25 poslanců nebo 10 senátorů.
KSČM má 26 poslanců a 10 senátorů ODS by se jistě pro tuto proceduru našlo. Otázkou je, zdali je Železného názor ústavně-právně relevantní.
Prezident jako poslední instance
Poslední instancí a případnou záchrannou brzdou je prezident republiky Václav Klaus. Aby mohla být smlouva doratifikovaná, musí se na ní objevit jeho podpis. Odpůrci smlouvy se samozřejmě snaží, aby před toto rozhodnutí nemuseli prezidenta stavět. Prezident však má ve svých rukách moc Lisabonskou smlouvu potopit. Informace, zda by ji prezident nakonec podepsal či nepodepsal, se různí, ale můj osobní dojem je, že existuje velká šance, že by ji případně nepodepsal.
Ostatně pokud by ji podepsal, zpronevěřil by se všemu, co dosud hlásal a podepsal by tím rozsudek smrti nad samostatnou existencí České republiky. Prezidentův ústavou daný slib zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Prezident je suverén a je jedním ze strážců ústavnosti. Pokud je přesvědčen, že Lisabonská smlouva je v rozporu s českou ústavou, je nejen jeho právem, ale po mém soudu dokonce jeho povinností smlouvu nepodepsat. To, že se domnívá, že Lisabonská smlouva je v rozporu s českou ústavou, nakonec dostatečně zdůraznil ve svém dopise Ústavnímu soudu. Věřím, že prezident nakonec odvahu najde, i když bude lepší pohřbít smlouvu jiným způsobem.
Autor je politolog a šéfredaktor EUportal.cz.
Článok bol publikovaný v Konzervatívnych listoch 10/2008.
